Menu

Zlatá šedesátá: Vojtěch Jasný

21:40 - 22:45, pondělí (18. listopad)

ČT2

*Portrét našeho největšího básníka filmového plátna šedesátých let, jehož snímky odrážejí hlubokou úctu k vlasti i odvahu nezpronevěřit se pravdě (2009). Jeden z našich nejvýraznějších režisérů a představitelů české nové vlny Vojtěch Jasný zemřel v pátek 15.11. ve věku 93 let, dokument uvádíme k uctění jeho památky. (65 min)

Málokterý český režisér tvořil v tak hlubokém sepětí s domovem a odkazem předků, jako Vojtěch Jasný. Přesto byl nevyzpytatelným řízením osudu přinucen stát se světoběžníkem, jehož tvorba byla rozkročena mezi řadu evropských zemí a následně pokračovala i za oceánem. Jasný je řazen k první generaci absolventů FAMU a od sklonku čtyřicátých let natáčel v tandemu s Karlem Kachyňou. Jejich první společné dokumentární snímky byly službou režimu, i tak se však jejich debut Není stále zamračeno (1949) vymykal dobovým schématům až experimentálním obrazovým ztvárněním. Už v období stalinismu prošel Vojtěch Jasný politickým vystřízlivěním a v druhé polovině padesátých let vzbudil pozornost samostatnou prvotinou Zářijové noci (1957), v níž odvážně podrobil kritice nelidský přístup v socialistické armádě. Hned v dalším snímku však dokázal, že jeho největší síla tkví v poetickém vidění světa, které mu pomáhal rozvíjet životní mentor Karel Plicka. Povídkový snímek Touha (1958), v němž Jasný spojil čtyři roční období se čtyřmi etapami lidského života, se dalece vymykal dobovým snímkům československé kinematografie, ale byl jedinečný i ve světovém kontextu. I proto získal ocenění na festivalu v Cannes. Na něm byla oceněna i komediální féerie Až přijde kocour (1963) s působivými triky a především Jasného životní opus – tklivá kronika poválečné československé vesnice Všichni dobří rodáci (1968). Žádné naše filmové dílo nevyjádřilo s tak emotivní silou podstatu národní identity i osobní pouto k vlasti. Ještě vypjatější vlastenecký tón měl původně propagační snímek pro světovou výstavu v Ósace Česká rapsodie (1969), který Jasný za zády vedení proměnil v elegii o okupované zemi. Za nekompromisní naplnění své vize zaplatil vynucenou emigrací v roce 1970. Točil pak převážně pro televizi v řadě zemí Evropy a poté se jeho domovem staly Spojené státy, kde především přednášel o filmu jako univerzitní pedagog. Ve své vlasti se k hranému filmu vrátil až snímkem Návrat ztraceného ráje (1999), který rozvíjí osudy postav jeho nejslavnějšího díla.

Žádné odpovídající pořady v nejbližší době :(

Volbě vyhovují v nejbližší době tyto pořady

Zvolte si některý z výše uvedených typů pořadu ku snazšímu hledání jehly v kupce sena.

» «