Datum
V roce 2013 zapsalo Rakousko na seznam kulturního dědictví staré řemeslo, kterým je výroba dřevěného uhlí. Také Německo se k tomu chystá. V České republice se o takovém oficiálním zařazení uhlířství zatím nejedná. „Každý rok zjara zakotví v Hamburku loď naložená dřevěným uhlím z Jižní Ameriky a zaplaví půl Evropy,“ říká Milan Cyrus. Uhlířské řemeslo pomalu skomírá. A tak začal před deseti lety pan Cyrus budovat skanzen dřevěného uhlí. Svůj projekt financoval z prodeje uhlí, které tam vyráběl. Skanzen navštěvovaly stovky lidí a jeho provozovatel prodal až dvě stě tun dřevěného uhlí ročně. Dnes je situace jiná. Uhlíř ze Lhoty vyrobí a prodá jen nepatrný zlomek toho, co dříve a skanzen skomírá. Milan Cyrus se však nevzdává. Pracuje jako hajný v sousedních Lánech, se svou ženou vychovává v hájence tři dcery a volný čas věnuje svému koníčku, kterým je uhlířství. Mimochodem to vždy patřilo k poněkud tajemným oborům lidské činnosti. Výroba byla ukryta uprostřed lesů a kromě samotných uhlířů o ní lidé mnoho nevěděli. Zřejmě i proto bylo tohle řemeslo inspirací mnoha pohádek, písní, pověstí i výtvarných motivů v lidové kultuře...
Poslední uhlíř. Milan Cyrus z Kamenných Žehrovic na Křivoklátsku udržuje staré řemeslo, které po staletí spoluutvářelo podobu kulturní krajiny a stalo se součástí lidové tradice. Připravili T. Netočný a K. Řezníčková