Televizní programy

Datum

Centrum.cz
Program logo

Na cestě po ománském pohoří Al-Hadžar

  • Logo
  • 30 minut | dokument
  • Cestopis (2018). S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem za stále se usmívajícími Ománci a jejich čarokrásnými zvyky a za pohádkovou krásou pouště Wahiba.
    Pohoří Al-Hadžar se pne na severovýchodě Ománu. Jeho strmé a vyprahlé štíty oddělují ománské přímořské planiny od výše položených pouštních oblastí. Skály a hory trčí vysoko do nebes a působí nepřístupně. Ale i přesto zde žijí stále se usmívající Ománci. Oproti pobřežním oblastem tolik nespěchají. Čas je zde volnější, takřka se zastavil. Díky tomu zde přetrvávají staré zvyky a lidé žijí v harmonii s přírodou. A právě příroda je to první, co nás ohromí. Majestátné pohoří je nepřehlédnutelné a mezi jeho vrcholy se klikatí průsmyk Wadi Ghul, kterému se říká ománský Grand Canyon. Na úpatí pohoří se pak nachází nejen pradávné starobylé hrobky Al Ayn. Ve stínu vysokých skalisek je spousta vesnic a měst. Mezi největší patří Nizwa, starobylé město s bytelnou pevností. Zde se již ovšem střeží jen tradice a pletač košíků se podělí o své mistrovství. Ve vesnicích na opačné straně pohoří se děje utkání v jiném mistrovství. To se celé okolí sešlo na býčí zápasy a sledují, jak se tunoví býci přetláčují uprostřed rozbahněného plácku. A třebaže to může působit nebezpečně, zábava je mírumilovná. Jinak to Ománci ani neumí. Co také velmi umí, je hrnčířství. Vesnice Bahla je touto dovedností proslulá a hrnčíř Said nás o tom přesvědčí. Stejně přesvědčivě nás pak zasvětí v opuštěné vesnici Misfat al Abriyeen do fungování zavlažovacích systémů, které dokáží dostat vodu z vysoce položených hor do potřebných míst. Voda je totiž v tomto rozpáleném kraji vzácností a umět ji správně využít je mistrovství. V tom jsou samozřejmě největší experti velboudi. V poušti Wahiba doprovází beduíny, kteří zde žijí od nepaměti a dali tomuto místu jméno. V poslední době se ale pouští nepohybují sami. S nástupem ropného bohatství rejdí po písečných dunách i silné vozy. Když ale zapadá slunce nad zlatavým písečným nekonečnem, není nic pohádkovějšího, než právě silueta pradávných korábů pouště.

    Režie: