Televizní programy

Datum

Centrum.cz
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo

Nejdůležitější události 2. světové války v barvě II

  • Logo
  • 60 minut | dokument
    • Německý admirál Dönitz, který byl inovátorem na poli nových technologií i ponorkové taktiky, měl nyní příležitost uskutečnit svou vizi. Ta spočívala v ovládnutí moří a narušení spojeneckých zásobovacích tras v brutální opotřebovací válce, v níž se německé ponorky spojovaly do takzvaných „vlčích smeček“. Jeho ponorky získaly po pádu Francie v roce 1940 přímý přístup do vod Atlantiku a Dönitz tak mohl začít s masovým nasazováním těchto obávaných „vlčích smeček“, které začaly pustošit veškerou lodní dopravu v okolí Britských ostrovů. Německé ponorky hrály se spojeneckým hladinovým loďstvem epickou hru na kočku a myš, v jejímž rámci sváděly bitvu o nadvládu nad Atlantikem, která skončila až po více než pěti letech německou kapitulací. Německé „vlčí smečky“ způsobovaly britskému obchodnímu loďstvu obrovské ztráty, zejména v průběhu takzvaného prvního a druhého „šťastného období“. Sám Churchill připouštěl, že jej tyto výše ztrát děsila. Jakmile se však boj proti ponorkám stal hlavní spojeneckou prioritou, začaly vznikat nové taktiky a technologie, které měly tento nepříznivý vývoj zvrátit. Zásadní úlohu přitom sehrály „Wrenky “ neboli příslušnice Ženské královské námořní služby, které byly pověřeny hraním válečných her. Ty měly vnést nový pohled na fungování německých ponorkových vlčí smeček a položit tím základy nové taktiky protiponorkového boje. Příkladem budiž operace „Raspberry“ neboli „Malina“. K vyrovnání sil v Atlantiku značně přispěla i neúnavná práce týmů luštitelů kódů z Bletchley Parku, kteří neúnavně pracovali na rozluštění německého kódu Enigma. Jejich úspěchy poskytly Spojencům zásadní zpravodajskou výhodu v boji s nepřítelem, který se při koordinaci svých sil spoléhal na neustálou komunikaci a využíval výhody překvapení a zmatků, které svými útoky způsoboval. Spojenci díky prolomení německých námořních kódů nejenže věděli o blížících se ponorkách, ale zároveň mohli na základě jejich rádiové komunikace určovat jejich polohu. Z někdejších lovců se pomalu stávala lovná zvěř. Ztráty ponorek začaly neúnosně narůstat a v bitvě o Atlantik došlo k bodu obratu, po němž už se Dönitzovy naděje na ochromení spojeneckých zásobovacích tras změnily v utopii. Velitelé ponorek, kteří byli osobně vybíráni a ideologicky řízeni Dönitzem, však až do samého konce války pokračovali v marných sebevražedných misích.
    Bitva o Atlantik. Dokumentární cyklus N. Opakování 26.3./ČT2 a 29.3./ČT2. Jen několik hodin po vstupu Velké Británie do války 3. září 1939 potopila německá ponorka U-30 britský parník SS Athenia s mnoha civilisty na palubě, čímž odstartovala nejdéle trvající bitvu 2. světové války