Televizní programy

Datum

Centrum.cz
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo
Program logo

Souboj titánů II

  • Logo
  • 55 minut | dokument
    • Mers-el-Kébir. Dokumentární cyklus Fr. Na začátku druhé světové války patřilo francouzské námořnictvo k nejmodernějším a nejsilnějším, zaujímalo čtvrtou příčku na světě, za Royal Navy, US Navy a japonským námořnictvem, ale bylo daleko před italskou Regia Marina a německou Kriegsmarine
    Není to všeobecně známo, ale v roce 1939 měla Francie skutečně silné námořnictvo. Pod velením admirála Darlana od roku 1937 udržovalo francouzské námořnictvo spojení s územími koloniální říše. Vyhledávalo a ničilo nepřátelské flotily a vedlo válku proti německým obchodním konvojům. Málokdo ví, že torpédové čluny Sirocco a Simoun v září a říjnu 1940 sledovaly a potopily dvě německé ponorky. Francouzské námořnictvo se mělo o co opřít. Tvořilo jej 76 válečných lodí, včetně 2 nedávno postavených bitevních lodí typu Dunkerque, 3 bitevních lodí typu Provence, 2 dalších bitevních lodí ve výstavbě, pak tu byly bitevní lodě Richelieu a Jean-Bart, 18 křižníků, 32 torpédoborců, 26 torpédových člunů, nosič hydroplánů Commandant-Teste a letadlová loď Béarn. K zajištění své bezpečnosti se Francie rovněž pustila do výstavby rozsáhlého ponorkového loďstva. Mimořádně účinná ponorka Surcouf, postavená v roce 1939, byla se svými 3000 tunami nejtěžší na světě. Byla tak velká, že ji bylo možné vybavit věží se dvěma děly a mohla vzít na palubu i hydroplán se složenými křídly. Jakmile byla 3. září 1939 vyhlášena válka, bylo velitelství Admirality díky systematickému rádiovému spojení v kontaktu se všemi námořními silami a všemi přístavy. Ačkoli na pevnině převládal vyčkávací postoj, francouzské námořnictvo bylo velmi aktivní, protože muselo zajistit zásobování země, které ze 75 % zajišťovala námořní doprava. Bohužel porážka měla být pro francouzské námořnictvo, jehož velitel admirál Darlan se rychle přidal k vichistické vládě, skutečnou ránou do vazu. Co tedy bylo třeba udělat? Zůstat věrný vládě ve Vichy, nebo se přidat k Velké Británii a Svobodným francouzským silám, jak to udělal jeden z hlavních hrdinů francouzského Hnutí odporu Honoré d'Estiennes d'Orves, kterého nakonec v srpnu 1941 zastřelili na popravišti na Mont Valérien. Bitevní loď Richelieu, vlajková loď francouzského loďstva a dědička dlouhé řady lodí francouzské konstrukce, patřila k jedněm ze symbolů francouzského námořnictva, ovšem s poněkud chaotickou historií. Loď, která v roce 1940 za obtížných podmínek unikla z Brestu, aby se vyhnula obsazení Němci, se v roce 1940 zapojila na straně vichistických vojsk do střetů s britskými silami v Dakaru, v prosinci 1942 přešla na stranu spojenců, v roce 1943 byla modernizována ve Spojených státech a v letech 1944 a 1945 se vrátila do služby pod britským velením proti Japoncům. Po celé toto období bylo francouzské námořnictvo na vážkách, rozpolcené mezi loajalitou k Pétainovi a nutkavou potřebou postavit se nacismu. Francouzští námořníci byli svědky dramatu u Dunkerque a evakuace britských vojáků z obleženého přístavního města. Během podepsaného příměří ponorka Surcouf uprchla do Británie. Francouzská flotila se stala terčem útoku britských lodí v Mers-el-Kébiru. Došlo k bratrovražedným bojům mezi francouzskými loděmi u pobřeží Gabonu. Část loďstva v Toulonu v listopadu 1942 Francouzi potopili.